Archiv rubriky: Developerské projekty na Praze 5

Vyhlídkové kolo na jednání VUR

V úterý 5.9. proběhne 15. zasedání Výboru územního rozvoje, kde se bude mimo jiné projednávat PRAGUE WHEEL – vyhlídkové kolo“, Hořejší nábřeží, Praha 5“, studie, pozemky parc. č. 554, 555 v k. ú. Smíchov.

Pokud vás tato prezentace zajímá a chcete znát názory zastupitelů, jste srdečně zváni.

Místo jednání: Zasedací místnost č. 603, 6. patro, Štefánikova 15, Praha 5,         Začátek: 15:00 hod.

„Smíchov City“ – kulturní infrastruktura

V celém projektu Smíchov – City  není nikde ani zmínka o kulturní infrastruktuře – žádné divadlo, dokonce ani žádný multifunkční kulturní nebo kongresový dům s univerzálními a koncertními sály, příslušným zázemím, zkušebnami a foyery pro galerijní potřeby výtvarného umění, atd. Aby občané a jejich děti získali zdravý občanský vztah ke svému „bydlišti“, musíme jim připravit atraktivní sympatické a funkční prostředí, kde se budou rádi pohybovat a znovu společně sdílet estetické impulzy a emocionální kulturní zážitky, které nemohou nahradit ani ty nejchytřejší telefony, Ipady, notebooky atd.

Toto si dnes dokáže v Evropě  vybojovat prakticky každé město – mnohdy i městečka třeba jen s 10 000 obyvateli. A v Praze 5 s 85 000 obyvateli +  180 000 návštěvníky z dojezdového jihozápadního satelitního segmentu (srovnatelné s  Pardubicemi, Zlínem nebo Českými Budějovicemi!) je pouze jedno velmi komorní divadlo, a to Švandovo divadlo s kapacitou 310 míst. A historický kulturní dům na Smíchově jsme nechali prodat zahraničnímu investorovi.

Podle evropských standardů tedy chybí v Praze 5 cca 800 míst v neexistujících divadlech  – to jsou např. 2 Nové scény ND (2 x 380)  nebo Stavovské divadlo (625) + Rokoko (140). Proč by občané Prahy 5 museli stále jezdit přes Vltavu do Prahy 1 s osmnácti plně funkčními divadly??! Tady je jasně vidět obrovský handicap přežitého “centralizovaného“ metropolitního konceptu… To se nyní Evropa (někde již úspěšně) snaží změnit na „decentralizovanou“ metropolitní zástavbu a infrastrukturu, resp. na plošně rozprostřenou a místně spravovanou regionální kulturu mimo přetížená metropolitní centra.

Prostor bývalého nákladového kolejiště Smíchovského nádraží je posledním atraktivním územím v samém centru Prahy 5 (přibližně čtvrtina newyorského Central parku), kde by mohla mít kultura své důstojné místo integrálně zapojené do velkorysého centrálního náměstí a přitom blízko významných dopravních koridorů. Přesně tak stavěli divadla osvícení starostové, podnikatelé a mecenáši před 150–100 lety a evidentně nezkoumali ekonomickou „výtěžnost“ území a soukromé zájmy… Mysleli jen na blahobyt a prestiž „svého“ města.

Představitelé Magistrátu a Českých drah udělali před 12 lety fatální hrubou chybu, když bez přesných představ a analýz o občanské a dopravní infrastruktuře prodali celé toto území developerovi. Nyní nám k „participaci“ už mnoho nezbývá – je to spíš takové švejkovské blafování. Jestli je ale pan Sekyra skutečně takový filantrop a zodpovědný moderní podnikatel, jak se často prezentuje, nezbývá nám než doufat, že vygumuje pár bloků a uprostřed vzniklého parku postaví futuristický kulturní stánek, vstřícný k přírodě, občanům, městu a respektující „kulturní“ účel užívání a moderní divadelní technologie. Pak to klidně můžeme nazvat „Sekyrovo divadlo“ nebo „Sekyrům kulturní palác“. Zasloužil by si to!

                                                                Ing. Antonín Schneider

 

Kde je zakopán pes aneb „Jak to bude s výstavbou v Barrandovské ulici?“

Na úvod je třeba sdělit, že Sdružení nezávislých občanů Prahy 5 (dále jen „SNOP5“), které obvykle tak 2-3x do roka vydává své noviny, poskytuje v těchto novinách prostor i spolkům, které podobné tiskoviny z různých důvodů nevydávají, avšak mají zájem někde své názory publikovat a také upozornit na kauzy, které tou kterou oblastí zrovna hýbou. SNOP5 ve svém občasníku zveřejňuje pouze články, které jsou řádně autorizovány a podepsány a v žádném případě nenese za jejich obsah jakoukoliv odpovědnost, i když někdy nemusí s názory autorů z jiných spolků souhlasit.

Na 10. zasedání Výboru územního rozvoje (dále jen „VUR“) dne 16. 05. 2017 byl SNOP5 osočen, že zveřejňuje články, jejichž obsah není pravdivý a že tyto články dehonestují zastupitele radnice Prahy – konkrétně se jednalo o článek Ing. Milana Kryla (Spolek na ochranu Barrandova) „Podvod znehodnotí sousední domy v Barrandovské“.

Je s podivem, že téměř vzápětí radnice Prahy 5 na svém webu a v červnové Pětce tuto kauzu vysvětluje jako „nevysvětlitelnou administrativní chybu v podkladech výboru, kdy číslo parcelní bylo v žádosti majitelů původně zapsáno „p. č.“ a chybou při přípravě dokumentů bylo zaměněno za „č. p.“ – tedy za číslo popisné, a jako parcelní číslo pozemku se pak objevilo neexistující číslo 1832…“. Radnice dále uvádí, že: „Jde o pochybení bez jakéhokoli špatného úmyslu a za toto pochybení se radnice omlouvá.“.

Není divu, že občané, kteří se spoléhali, že informace zveřejněné ve schváleném materiálu Rady MČ Praha 5 (usnesení 14/396/2017) jsou pravdivé, se zalekli a začali pátrat, ale bohužel bez správných podkladů od radnice Prahy 5. Není přece povinností občana, aby pátral na vlastní pěst, když je jako soukromá osoba téměř bez šance získat opravdu relevantní informace. Nebo má a priori považovat publikované informace za chybné? Kdyby součástí důvodové zprávy byl obrázek vizualizace, který dala radnice na facebook, bylo by to všem jasné. Díky tomuto „pochybení bez jakéhokoli špatného úmyslu“ byla 17. května 2017 přijata revokace původního usnesení 14/396/2017. V ní je uvedeno správné parcelní číslo pozemku a důvodová zpráva o záměru rodinného domu je doplněna o podrobnější údaje a vizualizaci.“ (viz Pětka 06/2017, str. 31).

Kde je tedy zakopán onen pověstný pes? Na to si můžeme odpovědět zase jen otázkami:

Proč nebyla až dosud v programech VUR uváděna parcelní čísla pozemků, na nichž je záměr nějaké stavby? Nutno říci, že počínaje 11. zasedáním VUR toto bylo napraveno a nezbývá než doufat, že tomu tak bude i nadále.

(Pozn.: na program 10. zasedání byla parcelní čísla doplněna až po tomto zasedání, zrovna tak byla až ex post doplněna specifikace bodu Různé: Usnesení RMČ č. 14/396/2017 ze dne 29. 3. 2017)

Proč nejsou u jednotlivých bodů, které mají být na VUR projednávány, uváděny bližší informace o stavebních záměrech, jeho popis, vizualizace apod.? V dnešní elektronické době to je snadno proveditelné a zamezilo by se tím spekulacím typu: „No, to jsme zvědavi, co tam zase chystají stavět.“

Proč je při každém zasedání VUR na programu zasedání hlasován bod (obvykle č. 4) s názvem „Rozhodnutí o neveřejné části jednání výboru“?

Občané přece mají mít možnost kontroly, jak ten který zastupitel, kterého oni volili, se k danému bodu vyjádřil a jak hlasoval. Je snad občan nějaká méněcenná bytost, která toto vědět nemá? Odpověď je nasnadě: občan, který je vyzván, aby opustil jednací místnost, když je na závěr diskuze k jednotlivým bodům, se cítí ponížen, příště nepřijde a radnice si pak třeba může říci, že občané, když nechodí na zasedání, o informace vlastně ani zájem nemají…

A tak bychom mohli pokračovat. Nezbývá než doufat a věřit, že radnice Prahy 5 se bude chovat tak, jak veřejně proklamuje, tedy že: „… může slíbit, že bude pečlivěji vypisovat parcelní čísla pozemků u záměrů a v důvodových zprávách více rozepisovat, jak záměr vypadá, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním.“.

Je vlastně dobře, že tento článek byl zveřejněn, i když chyby v něm nebyly záměrné a tedy snad i omluvitelné. Alespoň zde v tomto případě se rozhoupaly stojaté „informační“ vody.

A zároveň se ptáme: Proč radnice mlčí v kauze „výstavba Pod Ateliéry“?

                                          Jitka Sigmundová

Praha 5 zklamala občany Malvazinek

Občané Malvazinek jsou roztrpčeni z výsledků participace k řešení území mezi ulicemi K Vodojemu a Na Pláni po odchodu Geosanu. Participativní proces považují za nekorektní. Dle jejich mínění byli občané použiti pouze jako stafáž u dopředu rozhodnutého postupu k zastavění části pozemku. A to je v rozporu s vyhlášeními městské části. Ta prý neakceptovala výsledky 1. kola participace, kde si občané nepřáli, aby území bylo zastavěno. V druhém kole participace však výběrová komise vybrala jako vítězný projekt studia Break – Point, který se zástavbou počítá. Občané mají k vítěznému projektu i řadu dalších konkrétních připomínek. Na své schůzi konané 18.4.2017 členové občanského spolku Přátelé Malvazinek (PM) přijali usnesení:
1) Zapsaný spolek PM nesouhlasí s vybraným návrhem studia Break-Point z důvodu nedodržení požadavků místních občanů definovaných ve výstupech z participačních setkání na zachování maximálního množství zelené plochy mezi ulicemi Na Pláni a ulicí K Vodojemu.

2) Zapsaný spolek PM požaduje prosazování původního záměru pro který byl spolek založen a který je definovaný v čl. 4a stanov spolku „Ochrana přírody a krajiny“. Pro usnesení hlasovalo 24 členů, nikdo nebyl proti ani se nezdržel.
Proti zástavbě v parku se postavilo již cca 200 místních občanů, kteří podepsali petici s textem: “ Žádáme o revitalizaci území parku Na Pláni, zvláště zachování zelené plochy bez bytové či jakékoliv zástavby.“

Jiří Vejmelka

Bude na Smíchově budova filharmonie?

„Ausgerechnet“ v máji nám to z politiky nelibě voní. Příroda na alergiky nasadila břízu, ale konečně voní i bezy a jaro si brát nedáme. V pražských klubech a hospodách se muzicíruje jako málokde v Evropě. Ne pro turisty, ale pro radost. Praha je fantastický a živý dvorek evropské kultury.

Jinak je to s vážnou hudbou. Nemusím opakovat, že Rudolfinum nemá kapacitu, krásný Obecní dům zase koncertní kvalitu a kapacitou nestačí na finanční krytí části honoráře špičkových těles.

Začal i hudební festival Pražské jaro 2017 a Daniel Barenboim s Wiener Filharmoniker musel 12. 5. na Kampě zariskovat májový deštík s pláštěnkou či deštníky.

Pro špičkové orchestry, jako je Vídeňská filharmonie, nemá Praha kvalitní koncertní sál, i když Kampa je, jak víme, samotný „střed světa“.  Mnohé orchestry z nejvyšších příček pomyslného světového žebříčku Kampu nedocení a na Pražské jaro nikdy nepřijedou, dokud Praha budovu filharmonie nepostaví. Jenže kam s takovou budovou pro Českou filharmonii, a nejen pro ni?

Budeme tedy dělat, že je to nejen v pořádku a dokonce trendy, neboť konečně i v Mnichově na dobře ohraničeném Karlsplatzu zmoklo mnoho koncertů. Mnichov není dokonce spokojen s akustikou Filharmonického sálu na Gasteigu a přestavuje ho. Berlín má  Scharounovu  moderní dnes již trochu kapesní filharmonii s bájnou akustikou, ale chce stavět větší palác. Příkladů, jak dát stavbou koncertní haly městu kulturní top-rating, je ve světě nespočet. V Londýně je koncertní umění v „royal kategorii“: stojí tu Royal Albert Hall a Queen Elisabeth Hall z dávných šťastných dob bohatých veřejných investic.

Už dlouho se mluví o důvodech, proč by měla v Praze stát budova filharmonie a mlčí o důvodech, proč stát nemůže a nejspíše nikdy nebude. Místa, kde by se postavit mohla, jsou v plánu Prahy rozparcelována do dnes architekty opět objevených kompaktních stavebních bloků, ne ale už bloků tradičního města, ale „office parků“ a „residencí“.

Místa, kde by z hnědých polí tzv. brownfieldů mohla vzniknout předpolí výjimečných kulturních staveb, jsou dávno rozdána a při svátosti soukromého podnikání málem nedotknutelná.

Z míst dobře dostupných metrem je poslední jen Smíchovské nádraží, a méně vhodné Nádraží Holešovice. Obě lokality jsou zatím nepravomocně rozplánované do uličních čar civilní zástavby. Na řešení dopravy v rondelu na Vítězném náměstí se chystá mezinárodní soutěž, o kompaktní zástavbě kolem náměstí je ale již rozhodnuto předem. Při hledání místa pro kulturní stavbu je tu obava, že manévry politiků plus ambice architektů se nezastaví ani před ikonami Prahy jako je Kampa nebo Letenská pláň. Za takovou škodu by ale nestála žádná stavba.

Smíchovem právě prošli přespolní tazatelé ankety „Jak by měl nový Smíchov vypadat …“.

S mapkou velkou jako dlaň měli připraveno na 120 otázek typu: „Chcete místa pro setkání občanů, kadeřnictví, květinářství, lavičky, jaký park si přejete, chcete bulvár „takový nebo makový“? Tento druh průzkumu je už jen doplňkem pražské koncepční malosti a developerské služby.

Bylo by přesnější neříkat bulvár běžné ulici se stromy, ale navrhnout na Smíchově opravdový široký bulvár, který povede k moderní budově filharmonie.

Čteme tolik stížností v mediích, že Praze chybí světová architektura. V západním světě jsou to především stavby po kulturu, a u nás to mají být snad otáčivé mrakodrapy?

Ještě není pozdě, plány lze měnit, dokud nejsou betonovou realitou. Je věru načase udělat z krásné Prahy významnou evropskou kulturní metropoli.

Jiří Gebert