Bude na Smíchově budova filharmonie?

„Ausgerechnet“ v máji nám to z politiky nelibě voní. Příroda na alergiky nasadila břízu, ale konečně voní i bezy a jaro si brát nedáme. V pražských klubech a hospodách se muzicíruje jako málokde v Evropě. Ne pro turisty, ale pro radost. Praha je fantastický a živý dvorek evropské kultury.

Jinak je to s vážnou hudbou. Nemusím opakovat, že Rudolfinum nemá kapacitu, krásný Obecní dům zase koncertní kvalitu a kapacitou nestačí na finanční krytí části honoráře špičkových těles.

Začal i hudební festival Pražské jaro 2017 a Daniel Barenboim s Wiener Filharmoniker musel 12. 5. na Kampě zariskovat májový deštík s pláštěnkou či deštníky.

Pro špičkové orchestry, jako je Vídeňská filharmonie, nemá Praha kvalitní koncertní sál, i když Kampa je, jak víme, samotný „střed světa“.  Mnohé orchestry z nejvyšších příček pomyslného světového žebříčku Kampu nedocení a na Pražské jaro nikdy nepřijedou, dokud Praha budovu filharmonie nepostaví. Jenže kam s takovou budovou pro Českou filharmonii, a nejen pro ni?

Budeme tedy dělat, že je to nejen v pořádku a dokonce trendy, neboť konečně i v Mnichově na dobře ohraničeném Karlsplatzu zmoklo mnoho koncertů. Mnichov není dokonce spokojen s akustikou Filharmonického sálu na Gasteigu a přestavuje ho. Berlín má  Scharounovu  moderní dnes již trochu kapesní filharmonii s bájnou akustikou, ale chce stavět větší palác. Příkladů, jak dát stavbou koncertní haly městu kulturní top-rating, je ve světě nespočet. V Londýně je koncertní umění v „royal kategorii“: stojí tu Royal Albert Hall a Queen Elisabeth Hall z dávných šťastných dob bohatých veřejných investic.

Už dlouho se mluví o důvodech, proč by měla v Praze stát budova filharmonie a mlčí o důvodech, proč stát nemůže a nejspíše nikdy nebude. Místa, kde by se postavit mohla, jsou v plánu Prahy rozparcelována do dnes architekty opět objevených kompaktních stavebních bloků, ne ale už bloků tradičního města, ale „office parků“ a „residencí“.

Místa, kde by z hnědých polí tzv. brownfieldů mohla vzniknout předpolí výjimečných kulturních staveb, jsou dávno rozdána a při svátosti soukromého podnikání málem nedotknutelná.

Z míst dobře dostupných metrem je poslední jen Smíchovské nádraží, a méně vhodné Nádraží Holešovice. Obě lokality jsou zatím nepravomocně rozplánované do uličních čar civilní zástavby. Na řešení dopravy v rondelu na Vítězném náměstí se chystá mezinárodní soutěž, o kompaktní zástavbě kolem náměstí je ale již rozhodnuto předem. Při hledání místa pro kulturní stavbu je tu obava, že manévry politiků plus ambice architektů se nezastaví ani před ikonami Prahy jako je Kampa nebo Letenská pláň. Za takovou škodu by ale nestála žádná stavba.

Smíchovem právě prošli přespolní tazatelé ankety „Jak by měl nový Smíchov vypadat …“.

S mapkou velkou jako dlaň měli připraveno na 120 otázek typu: „Chcete místa pro setkání občanů, kadeřnictví, květinářství, lavičky, jaký park si přejete, chcete bulvár „takový nebo makový“? Tento druh průzkumu je už jen doplňkem pražské koncepční malosti a developerské služby.

Bylo by přesnější neříkat bulvár běžné ulici se stromy, ale navrhnout na Smíchově opravdový široký bulvár, který povede k moderní budově filharmonie.

Čteme tolik stížností v mediích, že Praze chybí světová architektura. V západním světě jsou to především stavby po kulturu, a u nás to mají být snad otáčivé mrakodrapy?

Ještě není pozdě, plány lze měnit, dokud nejsou betonovou realitou. Je věru načase udělat z krásné Prahy významnou evropskou kulturní metropoli.

Jiří Gebert