Praha 5 zklamala občany Malvazinek

Občané Malvazinek jsou roztrpčeni z výsledků participace k řešení území mezi ulicemi K Vodojemu a Na Pláni po odchodu Geosanu. Participativní proces považují za nekorektní. Dle jejich mínění byli občané použiti pouze jako stafáž u dopředu rozhodnutého postupu k zastavění části pozemku. A to je v rozporu s vyhlášeními městské části. Ta prý neakceptovala výsledky 1. kola participace, kde si občané nepřáli, aby území bylo zastavěno. V druhém kole participace však výběrová komise vybrala jako vítězný projekt studia Break – Point, který se zástavbou počítá. Občané mají k vítěznému projektu i řadu dalších konkrétních připomínek. Na své schůzi konané 18.4.2017 členové občanského spolku Přátelé Malvazinek (PM) přijali usnesení:
1) Zapsaný spolek PM nesouhlasí s vybraným návrhem studia Break-Point z důvodu nedodržení požadavků místních občanů definovaných ve výstupech z participačních setkání na zachování maximálního množství zelené plochy mezi ulicemi Na Pláni a ulicí K Vodojemu.

2) Zapsaný spolek PM požaduje prosazování původního záměru pro který byl spolek založen a který je definovaný v čl. 4a stanov spolku „Ochrana přírody a krajiny“. Pro usnesení hlasovalo 24 členů, nikdo nebyl proti ani se nezdržel.
Proti zástavbě v parku se postavilo již cca 200 místních občanů, kteří podepsali petici s textem: “ Žádáme o revitalizaci území parku Na Pláni, zvláště zachování zelené plochy bez bytové či jakékoliv zástavby.“

Jiří Vejmelka

Bude na Smíchově budova filharmonie?

„Ausgerechnet“ v máji nám to z politiky nelibě voní. Příroda na alergiky nasadila břízu, ale konečně voní i bezy a jaro si brát nedáme. V pražských klubech a hospodách se muzicíruje jako málokde v Evropě. Ne pro turisty, ale pro radost. Praha je fantastický a živý dvorek evropské kultury.

Jinak je to s vážnou hudbou. Nemusím opakovat, že Rudolfinum nemá kapacitu, krásný Obecní dům zase koncertní kvalitu a kapacitou nestačí na finanční krytí části honoráře špičkových těles.

Začal i hudební festival Pražské jaro 2017 a Daniel Barenboim s Wiener Filharmoniker musel 12. 5. na Kampě zariskovat májový deštík s pláštěnkou či deštníky.

Pro špičkové orchestry, jako je Vídeňská filharmonie, nemá Praha kvalitní koncertní sál, i když Kampa je, jak víme, samotný „střed světa“.  Mnohé orchestry z nejvyšších příček pomyslného světového žebříčku Kampu nedocení a na Pražské jaro nikdy nepřijedou, dokud Praha budovu filharmonie nepostaví. Jenže kam s takovou budovou pro Českou filharmonii, a nejen pro ni?

Budeme tedy dělat, že je to nejen v pořádku a dokonce trendy, neboť konečně i v Mnichově na dobře ohraničeném Karlsplatzu zmoklo mnoho koncertů. Mnichov není dokonce spokojen s akustikou Filharmonického sálu na Gasteigu a přestavuje ho. Berlín má  Scharounovu  moderní dnes již trochu kapesní filharmonii s bájnou akustikou, ale chce stavět větší palác. Příkladů, jak dát stavbou koncertní haly městu kulturní top-rating, je ve světě nespočet. V Londýně je koncertní umění v „royal kategorii“: stojí tu Royal Albert Hall a Queen Elisabeth Hall z dávných šťastných dob bohatých veřejných investic.

Už dlouho se mluví o důvodech, proč by měla v Praze stát budova filharmonie a mlčí o důvodech, proč stát nemůže a nejspíše nikdy nebude. Místa, kde by se postavit mohla, jsou v plánu Prahy rozparcelována do dnes architekty opět objevených kompaktních stavebních bloků, ne ale už bloků tradičního města, ale „office parků“ a „residencí“.

Místa, kde by z hnědých polí tzv. brownfieldů mohla vzniknout předpolí výjimečných kulturních staveb, jsou dávno rozdána a při svátosti soukromého podnikání málem nedotknutelná.

Z míst dobře dostupných metrem je poslední jen Smíchovské nádraží, a méně vhodné Nádraží Holešovice. Obě lokality jsou zatím nepravomocně rozplánované do uličních čar civilní zástavby. Na řešení dopravy v rondelu na Vítězném náměstí se chystá mezinárodní soutěž, o kompaktní zástavbě kolem náměstí je ale již rozhodnuto předem. Při hledání místa pro kulturní stavbu je tu obava, že manévry politiků plus ambice architektů se nezastaví ani před ikonami Prahy jako je Kampa nebo Letenská pláň. Za takovou škodu by ale nestála žádná stavba.

Smíchovem právě prošli přespolní tazatelé ankety „Jak by měl nový Smíchov vypadat …“.

S mapkou velkou jako dlaň měli připraveno na 120 otázek typu: „Chcete místa pro setkání občanů, kadeřnictví, květinářství, lavičky, jaký park si přejete, chcete bulvár „takový nebo makový“? Tento druh průzkumu je už jen doplňkem pražské koncepční malosti a developerské služby.

Bylo by přesnější neříkat bulvár běžné ulici se stromy, ale navrhnout na Smíchově opravdový široký bulvár, který povede k moderní budově filharmonie.

Čteme tolik stížností v mediích, že Praze chybí světová architektura. V západním světě jsou to především stavby po kulturu, a u nás to mají být snad otáčivé mrakodrapy?

Ještě není pozdě, plány lze měnit, dokud nejsou betonovou realitou. Je věru načase udělat z krásné Prahy významnou evropskou kulturní metropoli.

Jiří Gebert

Koho platí Praha 5?

Na dubnovém zasedání zastupitelstva MČ Prahy 5 bylo schváleno 15 uvolněných, tedy plně placených, funkcí pro zastupitele. Krom starosty a členů rady, kde se práce na plný úvazek předpokládá, jsou to předsedové výborů a komisí. Konkrétně výbor kontrolní, územního rozvoje, školský, majetku a investic a životního prostředí, dále komise ombudsmanky a dopravy. Konkrétní jména najdete na webu Prahy 5 http://www.praha5.cz/cs/sekce/vybory-a-komise/ Výbory a komise zasedají 1-2 krát měsíčně a uvolněný předseda pobírá mzdu cca 50.000 Kč.

Ti kdo nemají uvolněnou funkci, tak si aspoň vyúčtují náhrady, tabulka zde: nahrady-1702. Smůlu mají jen ti, co jsou zaměstnáni na plný úvazek.

Dále si úřad Prahy 5, kde je zaměstnáno bezmála 300 zaměstnanců, pro politiky najímá externí poradce, koordinátory atd. Jsou tam zajímavá jména, jako např. exprimátor Jan Kasl, tak i popis jejich údajné činnosti a odměna. Zkrácený seznam najdete zde: tabulka dohody_2017

Svým rozsahem placených politiků a poradců tak MČ Praha 5 hravě předčí nedaleko stojící Úřad středočeského kraje.

Karel Bauer

Výbor územního rozvoje 2.5.

Výbor územního rozvoje 2.5.

Pozitivní zpráva je, že už potřetí nebyla z jednání vyloučena veřejnost, bohužel s argumentem paní předsedkyně „že tam skoro žádná není, tak nemá smysl o tom hlasovat…“

Opět byl představen projekt monobloku který má vyrůst na pozemku ČSAD Na Knížecí na místě současného parkoviště. Architektonický svost typu 60 let minulého století… Členové výboru bohužel nenašli odvahu jakkoli se proti tomuto výtvoru postavit.

Podvod znehodnotí sousední domy v Barrandovské

„Rodinný dům“ tvoří dva bloky, každý se šesti nadzemními podlažími a v nich je 20 bytů.
„Revitalizace zahrady“ je její 100% zastavění od okraje pozemku k druhému okraji bez ponechání kousku zeleně.
„Kvalitní architektonický návrh, který koresponduje s původní rezidenční zástavbou památkové čtvrti“  je projekt domu o šesti nadzemních podlažích až u chodníku, který hrubě poruší tzv. uliční čáru (podle které všechny rodinné domy v ulici bez výjimky stojí hluboko v zahradě, aby mezi chodníkem a domem byl prostor pro nízkou i vysokou zeleň).
„Zástavbou viladomů“ (viladomem je zde myšlen dům o 20ti bytech) je ulice, ve které stojí pouze rodinné domy, nejčastěji obývané pouze jednou rodinou.
To není nejapný pokus o humor – na radnici je to míněno vážně. Tyto nové definice nepřímo jednohlasně odsouhlasila Rada MČ Praha 5 na svém zasedání dne 29. 03. 2017 jako řádné usnesení číslo 14/396/2017 schvalující nový projekt v Barrandovské ulici (vybraná slovní spojení jsou citována ze zápisu usnesení a přílohy).
A není to poprvé. V objemově podobném projektu v ulici Pod Ateliéry stavební úřad MČ Praha 5 tvrdil, že „Zachování měřítka stavby“ znamená zastavění 5,5x větší plochy a 3x větší výšky. Čáře v územním plánu, označující nezastavitelnou plochu lesa, pak prý nic nebrání procházet napříč stavbou bytového domu. A to ani v případě, kdy lesní zákon požaduje 50m odstup staveb od lesa a kdy je les součástí ochranného pásma národní přírodní památky.
A aby toho nebylo málo, to vše platí pro oblast zákonem chráněnou jako památková zóna! Městskou památkovou zónu Barrandov tvoří 3 jednosměrné ulice, 3 slepé uličky a část poměrně malé rozlohy památkové zóny se prolíná s Národní přírodní památkou Barrandovské skály. Území je plné zahrad a rodinných domů stavěných od konce dvacátých let dvacátého století pro tehdejší vyšší společenské vrstvy podle projektu Maxe Urbana, který myšlenku Ing.Václava Havla rozvinul.
Čtvrť přežila válku a komunistický režim i bez památkové ochrany. Od devadesátých let je charakter území plošně památkově chráněn, přesto ji „demokracie“ MČ Praha 5 již brzy spolehlivě zničí.

Matoucí znění usnesení rady MČ P5 a skryté údaje
Problém se již netýká jen projektu Barrandovská zahrada v ulici Pod Ateliéry, kde
rozhodnutí stavebního úřadu musel zrušit až soud, ale nově je ono citované usnesení směřováno k záměru výstavby v Barrandovské ulici. Aby se sousedé z veřejné desky nic nedozvěděli, má zveřejněné usnesení jen jednu větu (s odkazem na přílohu) a v té jedné větě je ještě matoucí chyba v psaní. Budete-li hledat podle názvu usnesení ´Rodinný dům č. p. 832 Barrandov´, zjistíte, že jde o jeden vstup do 6 blokového paneláku v Gabinově ulici na sídlišti. Budete-li dále hledat místo budoucí stavby podle uvedeného čísla pozemku, dostanete se na jiný pozemek v sídlišti, vzdálený vzdušnou čarou 2 km. Chcete-li opravdu zjistit, o čem se jednalo, nesmíte se nechat odradit tvrzením, že dům, který se teprve bude stavět na zelené ploše, již má přiděleno č.p., což lze přidělit až po kolaudaci. A nesmí Vás odradit ani nedohledatelné spojení č.p. s Barrandovem, jenž žádná č.p. mít nemůže, protože ta jsou vedena pro katastrální území Hlubočepy. Usnesení městské rady má jen jednu jednoduchou větu, žádné souvětí, a přesto obsahuje čtyři zásadní věcné chyby. Nemluvím o gramatice.
Když má MČ nebo úřad MČ Praha 5 máslo na hlavě, používá osvědčený trik. Zápisy usnesení rady, zastupitelstva, výborů a komisí i rozhodnutí jednotlivých odborů úřadu podle zákona povinně vyvěšené na veřejné úřední desce jsou velmi strohé, neurčité a nekonkrétní. Téměř vždy je velmi strohé usnesení odkázáno na přílohu, která zůstává nezveřejněna. Občan/volič se tak nic nedozví. V případě odboru dopravy a stavebního úřadu se téměř vždy v rozhodnutí uvádí, že se vydává souhlas, cituji: „dle přílohy, která je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí“, konec citátu.
Máme za to, že všechna usnesení a rozhodnutí, která byla zveřejněna bez své nedílné součásti, nesplnila zákonnou podmínku zveřejnění a mohou být zneplatněna.

Odhalení. Papír snese vše. Realita je jiná.
Pojďme zpět k nejasnému usnesení rady MČ. Detektivní pátrání nás dovedlo až k
projektantovi žadatele o souhlas. A tam jsme zjistili, že onen schválený rodinný dům jsou ve skutečnosti dva bloky bytového domu o šesti nadzemních podlažích, nacpaného mezi rodinné domky v Městské památkové zóně starého Barrandova v Barrandovské ulici! V důvodové zprávě, kterou městská rada dostala jako podklad pro rozhodnutí, se píše doslova, cituji: “Stavba se nachází ve smyčce ul. Barrandovská v památkové zóně Barrandov v zástavbě převážně funkcionalistických rodinných domů….realizací dojde k rozdělení pozemku a revitalizaci celé zahrady…jedná se o kvalitní architektonický návrh, který koresponduje s původní rezidenční zástavbou viladomů“, konec citátu.
Milá městská rado, ujasněme si pojmy. Dva bloky bytového domu o šesti nadzemních podlažích o cca 20ti bytech určitě nelze schovat pod pojem rodinný dům. Totální zastavění zahrady od kraje do kraje pozemku bez jediné zelené plochy určitě nelze nazvat revitalizací zahrady.
Zahradní čtvrť rodinných domů pod ochranou vyhlášky o městské památkové zóně určitě nelze nazvat původní zástavbou viladomů. Projekt, hrubě porušující několik zákonných předpisů, určitě není kvalitní.
Ulice Barrandovská je tvořena samostatně stojícími rodinnými domy, každý obývaný zpravidla jedinou rodinou. Nejde o žádné viladomy a už vůbec není přípustné mezi ně nacpat bytový dům. V ulici Barrandovská a v navazující Filmařské ulici je 80 rodinných domů, ale nenajdete jediný dům, který by byl postaven přímo u chodníku bez dostatečně velkého odstupu od něj s předzahradou. Tomu se říká dodržení uliční čáry. Arch. Max Urban, když plán zahradní čtvrtě navrhoval, požadoval, aby ploty byly nízké a do zahrad z ulice bylo vidět. Čtvrť se stala památkovou zónou až v devadesátých letech. Těch prvních šedesát let existence chráněna nebyla, a přesto si nikdo nedovolil tento princip porušit. Pouze tento městskou radou schválený projekt uliční čáru porušuje a počítá s domem navazujícím na chodník bez odstupu a bez zelené plochy.
A to nejhorší nakonec. Vyhláška o Městské památkové zóně Barrandov vyžaduje zachování měřítka a charakteru všech staveb. Předmětem ochrany v památkových zónách jsou mj. historický půdorys a jemu odpovídající prostorová a hmotná skladba, urbanistická struktura a historické zahrady. Česky srozumitelně řečeno: zahradní čtvrť rodinných domů pod ochranou zákona nelze zahustit a proměnit v sídliště, i kdyby ty obludné bytové domy radní nazývali něžněji jako viladomy.

Obrázek: Projektant nakreslil zeď vpravo dole před pozemek souseda, aby jeho projekt do ulice lépe zapadl.
Developer ji však sousedovi jistě stavět nebude.

Spolek na ochranu Barrandova

Suplementy s BCAA pro svalový objem a sílu.