Ministr kultury na Žvahově

V pátek 21.4.2017 navštívili Taneční konzervatoř TCP Praha na Žvahově  ministr kultury Mgr. Daniel Herman (KDU- ČSL), jeho náměstek Mgr. Patrik Košický a radní hl. m. Prahy pro kulturu Jan Wolf (KDU- ČSL). Po březnové návštěvě senátorů Václava Lásky a Jiřího Šestáka se tak jednalo již o druhou významnou návštěvu po krátké době. Obě návštěvy byly vyvolány výpovědí nájemní smlouvy pro TCP, která byla odsouhlasena 29 koaličními zastupiteli MČ Praha 5.
Po přivítání hostů  představil manažer TCP Ing. Antonín Schneider hlavní zaměření
a činnosti taneční konzervatoře. Zejména poukázal na umělecké aktivity, když soubory „Baby balet Praha“ a „Balet Praha Junior“ absolvují ročně přes 90 představení v regionech České republiky, v Praze i v zahraničí. Bez nadsázky lze říci, že TCP patří k nejaktivnějším evropským konzervatořím a rozsahem, ale hlavně kvalitou vzdělávacího procesu je v ČR unikátní. Poté bylo hostům promítnuto video o vizi TCP na vybudování komunitního centra na Žvahově – tedy dokumentu, s kterým se představitelé MČ Praha 5 vytrvale odmítají seznámit. Ing. Schneider také připomněl, že TCP plně podporuje rozvoj obnovené základní školy v areálu. V následující diskusi hosté ocenili kvalitu “vize“ i výsledky TCP, které jsou jim známy. Škoda, že diskusi stejně jako právě probíhající praktické maturity rušil hluk motorové pily při kácení stromů v areálu. Hlučné práce v areálu jsou realizovány bez předchozího upozornění ze strany radnice zcela pravidelně a působí provozní komplikace.
Po krátké prohlídce chátrající poloviny budovy, kde sídlí TCP, zavítal ministr Herman s doprovodem do tělocvičny. Zde studenti 2. až 8. ročníku předvedli své taneční umění v ukázkách z baletu Labutí jezero i z moderního repertoáru. Ministr Daniel Herman velmi ocenil předvedené výkony tanečníků i jejich veřejné umělecké aktivity. Ve svém projevu jim poděkoval za hezký zážitek a nabádal je, aby vytrvali ve svém náročném studiu i přes nevyhovující podmínky a další překážky, které TCP musí překonávat. Po společné fotografii studentů konzervatoře s ministrem návštěva skončila.
Osobně jsem byl velmi příjemně překvapen vystupováním a postoji pana ministra Hermana, jeho náměstka Košického  a radního hl.m. Prahy Wolfa. Ty jsou zcela odlišné od postoje zástupce starosty pro školství Mgr. Víta Šolleho z KDU-ČSL, který organizuje šikanu TCP v tomto volebním období. Bude zajímavé sledovat, jestli vůbec něco může v druhé polovině tohoto volebního období přimět alespoň některé zastupitele ke změně svého postoje. Jinak bude možné napravit situaci až po komunálních volbách v říjnu 2018.

Jiří Vejmelka

Troufne si úředník ÚMČ P5 dodatečně legalizovat porušení zákona?

Developerskému projektu, nazvanému Barrandovská zahrada, jenž vyrůstá v Městské památkové zóně Barrandov, soud již 5.4.2012 pravomocně zrušil Rozhodnutí o umístění stavby (tzv. územní rozhodnutí). Projekt schválený stavebním úřadem MČ Praha 5 mj. nerespektoval ani územní plán ani Vyhlášku o městské památkové zóně. Přesto se stavba blíží k dokončení. Podle vyhlášky stavba, nahrazující kontroverzně zbouranou historickou vilu, neměla obrysem překročit její původní rozlohu a ani její výšku. Skutečnost je taková, že nová stavba zastavěla půdorysně více než 5x větší plochu a výškově byla patrová vila pro jednu rodinu nahrazena dvěma bloky 6ti-podlažní budovy se 13ti byty. Tolik alespoň podle dokumentace ověřené stavebním úřadem.

Developer se nedržel dokumentace. Místo 13 bytů postavil 20

Minulý týden si developer nechal na katastrálním úřadu zaregistrovat tzv. Prohlášení vlastníka o rozdělení budovy na jednotky. A světe, div se! Ještě nedokončená stavba obsahuje 20 jednotek! Hledali jsme plochy oněch kontroverzně povolených 13-ti bytů a podle webů developera a spolupracujících realitek jsme dohledali již 15 prodaných bytů a další 4 zarezervované nebo nabízené k prodeji. Takže developer již prodal byty, ke kterým nemá ani územní rozhodnutí, ani stavební povolení.

Úřad nemůže kolaudovat. Stavba je zásadně odlišná

Protože má stavba o polovinu vyšší počet bytů, než bylo ve schválené dokumentaci a  také její vzhled, výška a šířka jsou jiné, nelze ji zkolaudovat. Argument developera, že přes zrušené  územní rozhodnutí má stále platné stavební povolení, tím padl. Stavba se od dokumentace zásadně odchýlila a onomu stavebnímu povolení neodpovídá. Stavební úřad podle zákona musí neprodleně zahájit tzv. řízení o odstranění stavby, ve kterém bude zkoumat, zda odchylka od schválené dokumentace není v rozporu s jinými předpisy a zda lze změněnou stavbu dodatečně povolit. Mezi těmi předpisy, se kterými musí být realizovaná stavba v souladu je i územní rozhodnutí, které stavba nemá. Bingo! A tady se úřadu vrátí zpět to dlouholeté neřešení problému a přehlížení rozsudku soudu.

Realita stavby s 20ti byty každopádně nevyhoví počtem zajištěných parkovacích stání. V ulici Pod Ateliéry, která je jen úzkou příjezdovou cestou, není žádný prostor pro parkování. Všechna auta musí stát na pozemcích náležejících k budovám. V projektu  je však pozemek jen pro 2 auta. Pokud stavba nevyhovuje vyhlášce č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, nelze ji zkolaudovat ani jinak dodatečně zlegalizovat.

Další odlišností od projektu je výška a šířka stavby. Kromě toho, že 6ti-podlažní budova odporuje vyhlášce č. 10/1993 Sb. hl. m. Prahy o památkové zóně Barrandov, developer změnil tvar budovy a ještě ji navýšil. Změny dispozic bytů vedly také ke změně fasád. Tam, kde podle projektu fasáda orientovaná do soukromí sousedních vil ve Filmařské ulici měla mít pouze malá (koupelnová?) okna s výškou 45cm, jsou dnes zřejmě obytné místnosti. Všechna okna jsou nyní provedena na celou výšku podlaží, tedy od podlahy až ke stropu. To věru sousedům na jejich zahradách žádné soukromí nezaručí. Tím spíše, že 6ti-podlažní budova leží jen 3m od plotu sousedního pozemku a v některých místech ještě blíže. A aby těch škod směrem k sousedům nebylo málo, tak fasáda, která podle projektu měla po okrajích průhledy mezi terasami, kterými mohlo na sousední pozemky proniknout alespoň trochu slunce, je nyní kompaktně vyzděna a rozšířena.

Developer chyboval. Stavební úřad tomu nahrával

Může se někdo divit majiteli vily, se zahradou osluněnou celý den a s nádherným výhledem na Vltavu a ještě dál na protější břeh s horizontem vzdáleným nějakých 20km, že proti stavbě protestoval? Dnes mu hned za plotem stojí 6ti-podlažní monstrum, slunce celý den neuvidí, natož Vltavu a naopak cizí lidé budou denně z výšky sledovat každý krok po jeho vlastním pozemku. Hodnota jeho celoživotních investic v exkluzivní (a památkově chráněné) lokalitě tak náhle klesla o desítky milionů korun. Podobně poškozeni jsou i majitelé dalších cca 6-8 vil v okolí. A nejsmutnější na tom je, že  tam ta stavba vyrostla navzdory rozhodnutí soudu. Zaplatí poškozeným škodu úřad MČ P5?

Loni odvolaná vedoucí stavebního úřadu se kritice vyhýbala tvrzením, že stavba byla povolena za minulého vedení, že dnes by se již nic takového nemohlo stát a dnes by tuto konkrétní stavbu úřad již nepovolil. Doufáme, že nový vedoucí stavebního úřadu nebude podobně hloupě argumentovat např. tím, že když už jednou byla vyhláška brutálně porušena a stavba tam již stojí, tak by přece bylo škoda dodatečně nepovolit její další navýšení a rozšíření. Tady přece již nejde jen o ekonomickou škodu způsobenou majitelům 6-8mi okolních vil. Jde o zachování Městské památkové zóny Barrandov a především o otázku, zda je Česká republika právním státem nebo banánovou republikou, kde si každý dělá, co chce. Pokud dovolíme developerům bezohledně a proti zákonu maximalizovat svůj zisk na úkor sousedů, znehodnocení jejich investic a zdevastovaného okolí, pak jsou úřady zbytečné. Můžeme je zrušit, ale pak nám nezbude, než se ozbrojit.

Předseda Nejvyššího správního soudu: bez územního rozhodnutí nelze kolaudovat!

Než úředníci začnou vymýšlet zdůvodnění, jak a proč zákon ohnout, měli by si také přečíst judikát Nejvyššího správního soudu č.j. 1AS 79/2008-128 jenž říká, že za situace, kdy bylo územní rozhodnutí soudem zrušeno, je potřeba územní rozhodnutí dokončit a to i za stavu, kdy je stavba dokončena. Existuje totiž vazba mezi územním rozhodnutím, stavebním povolením a kolaudací. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že na tuto věc nelze aplikovat §94 odst.5 stav. zákona, což právě stavební úřad MČ P5 chybně a pro tento případ fatálně udělal.

Také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.4.2004, č.j.5A 107/2001- 53 (též pod č. 784/2006 Sb. NSS),  potvrdil, cituji: „nezbytnost rozhodnout v územním řízení  i za situace, kdy stavba je již dokončena.“ Dále NSS potvrdil, že: „Územní rozhodnutí je ve vztahu ke stavebnímu povolení i kolaudačnímu rozhodnutí typickým řetězícím se správním aktem. V kolaudačním řízení se tak posuzuje nejen soulad skutečného provedení stavby se stavebním povolením, ale též s podmínkami územního rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 6.4.2004, č.j. 5 A 107/2001-53; obdobně rozsudek č.j. 6 As 45/2005-188).“ a dále: „.na územní rozhodnutí lze nahlížet jako na  podklad stavebního povolení, jestliže tedy bylo zrušeno či změněno, zakládá to důvod pro obnovu stavebního řízení. Tento mechanismus umožní promítnout případnou změnu podmínek územního rozhodnutí do stavebního řízení.“ Bingo, podruhé! Pod těmito judikáty je podepsán sám předseda Nejvyššího správního soudu a toho úředníci musí respektovat. Takové triky, jako že to jen jeden právní názor a oni mají jiný, tu neplatí.

Způsob, jakým byla stavba povolena, vyšetřuje policie na základě několika trestních oznámení. Ta byla namířena nejen proti předchozí vedoucí stavebního úřadu, která musela úřad opustit. Trestní stíhání je vedeno pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby a trestný čin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Kdo další z úředníků půjde proti judikátům Nejvyššího správního soudu a bude tak chtít strčit hlavu do oprátky?

            Tento nový pohled se nyní naskýtá majiteli sousední vily z jeho oblíbeného místa, kde sedával na sluníčku a rozhlížel se po údolí Vltavy. Pozoroval vilovou čtvrť i sídliště  na druhém břehu, kde při pěkném počasí měl rozhled až na 20km vzdálené lesy za Prahou. Jistotu, že  ten výhled zůstane zachován mu dával územní plán, lesní zákon, vyhláška o památkové zóně Barrandov a o národní přírodní památce Barrandovy skály.

Paradoxně cenu 22 milionů Kč za 1 byt (bez parkování) v tomto nezákonně postaveném domě  developer zdůvodňuje naprosto neopakovatelnou vyhlídkou! Jako by prodával kradené zboží.

Spolek na ochranu Barrandova, Ing. Milan Kryl

Starosta Klíma odstoupil

Mimořádné zastupitelstvo MČ Prahy 5, mělo na programu jako hlavní bod jednání odvolání starosty MUDr. Radka Klímy. Starosta se ještě na poslední chvíli pokusil jednání zrušit, když zastupitelům poslal email, že ze zdravotních důvodů se nemůže zúčastnit. Obratem následoval email 1. zástupce starosty p. Slabého, který jednání ZMČ potvrdil.

Zhruba dvě hodiny před začátkem jednání dorazila zpráva, že starosta oficiálně odstupuje z funkce. Jako důvod uvedl, pro něj nepochopitelnou, ztrátu důvěry klubu TOP09 a zdravotní stav.

Nově byl starostou zvolen jeho stranický kolega, dosavadní radní, Ing. Pavel Richter. Ve veřejném hlasování ho podpořilo 30 zastupitelů. K dokreslení situace ještě uvádíme, že na jednání zastupitelstva nedorazil ani jeden člen klubu ČSSD.

 

Smíchov městem? Mnohem dříve okresem!

V lednu tohoto roku jsme se z radničního webového portálu dozvěděli, že pátá městská část připravuje na únor soubor akcí pod souhrnným názvem Dny Prahy 5. „Termín vychází z data 22. února 1903, kdy byl Smíchov povýšen na město“, uvádí se v prohlášení. Ano, v povědomí veřejnosti je Praha 5 skutečně spojena zejména se Smíchovem a ten pak se třemi klíčovými daty. Kromě výše zmíněného je to ještě 15. leden 1838, kdy poslední korunovaný český král Ferdinand, řečený Dobrotivý, povýšil obec na pražské předměstí, a 1. leden 1922, kdy se ze Smíchova stala šestnáctá pražská čtvrť. Asi málokdo si tedy při vyřčení tohoto místního pojmenování představí něco jiného než onen protáhlý pás území s několika výběžky, táhnoucí se od Zlíchova podél Vltavy až k Malé Straně, ohraničený na západní straně katastry Radlic a Košíř. A přesto: v druhé polovině 19. a prvních desetiletích 20. století byl Smíchov synonymem také pro mnohem větší územní celky, a to okresy. Ne, nejde o omyl; záměrně zde hovoříme v množném čísle. Jednalo se totiž o okresy, lišící se jak rozlohou, tak svým začleněním v systému dvojkolejné veřejné správy. Historicko-geografický vývoj prvního z nich, okresu „politického“, si nastíníme dnes.

V polovině 19. století v souvislosti s konstituováním občanské společnosti došlo k zásadní změně také na poli územní správy. Dosavadní patrimoniální úřady a magistráty nahradily na nejnižším stupni státní správy tzv. politické okresy, jejichž úřady nesly název okresní hejtmanství. A tak podle nařízení místodržícího z 29. prosince 1849 vznikl 1. února 1850 také politický okres Smíchov. Jako takový byl součástí Pražského kraje, a to až do zrušení krajské organizace v roce 1862. Pohled na mapu, převzatou z 24. svazku Historického atlasu měst České republiky, věnovaného právě Smíchovu, přitom dává jasně tušit, že se nejednalo o žádného drobečka. Smichovsko2a_orez

Vždyť byl zpočátku tvořen čtyřmi soudními okresy: Smíchov, Zbraslav, Unhošť a Beroun. Sahal tedy od Holubice na severu až po Slapy na jihu, od Družce a Černína na západě až po Bubeneč a Modřany na východě.Zahrnoval, s výjimkou historických pražských měst Hradčan a Malé Strany, celý levý vltavský břeh a částečně zasahoval i na břeh pravý. Éra největšího územního rozsahu však neměla mít dlouhého trvání. Už v roce 1853 bylo rozhodnuto, že dojde ke sjednocení politické a soudní správy. S platností od 1. ledna 1855 vznikly tzv. smíšené okresy, které svými obvody kopírovaly dosavadní okresy soudní. Smíchovský okres měl v této podobě rozlohu pouhých 4,2 čtverečních rakouských mil, tj. cca 243 km2, a sousedil na jihu s okresem berounským a zbraslavským, na západě s unhošťským, na severu se slánským a velvarským, na východě pak s karlínským a Prahou (později se na stejném území vytvořil také smíchovský zastupitelský, tj. samosprávný okres, o kterém bude řeč příště). V polovině šedesátých let se už ale připravovala další správní reforma, jejímž výsledkem bylo opětovné oddělení správy soudní od politické. Podle původního vládního návrhu mělo dojít k vytvoření okresních hejtmanství Praha, do něhož by spadaly soudní okresy Smíchov a Karlín, a Zbraslav, sestávající z okresů Zbraslav a Jílové. Nařízení ministra vnitra, které uvádělo v platnost říšský zákon z května 1868, dalo však nakonec znovu vzniknout politickému okresu Smíchov, byť ne v původních hranicích. Do obvodu smíchovského okresního hejtmanství (úřadovat se začalo k 31. srpnu 1868) již nespadal soudní okres Beroun, který byl nově přičleněn pod okresní hejtmanství Hořovice. Ke strukturální změně politického okresu Smíchov došlo 1. května 1878, kdy oddělením části okresu Unhošť vznikl nový soudní a zastupitelský okres Kladno. Následně v první polovině osmdesátých let 19. stol. prošel obvod smíchovského politického okresu dvěma kosmetickými úpravami. Jednalo se o změny hranic mezi Smíchovem a Prahou – v roce 1881 v důsledku stavby mostu Františka Palackého, o čtyři léta později pak v oblasti kolem Újezdské brány. Výraznější změnu přinesl až 1. leden 1887, kdy byla z obvodu hejtmanství ve Slaném vyloučena obec Libšice (dnes Libčice nad Vltavou), která se tak stala součástí okresu Smíchov. Naopak několikanásobně větší úbytek území je spojen se vznikem okresního hejtmanství v Kladně. To bylo utvořeno 1. října 1893 oddělením soudních okresů Kladno a Slaný. 1. ledna 1896 byla z obvodu okresního soudu na Zbraslavi vyloučena a k dobříšskému soudnímu okresu připojena obec Kytín, sestávající z katastrálních území Kytín a Lhotka. Jmenované celky tím zároveň „přešly“ do politického okresu Příbram. Zatímco ve stejném roce získala „obec města Smíchova“ od Nového Města pražského čtyři pozemky, o něco později, v roce 1900, naopak o tři části pozemkových parcel ve prospěch Prahy přišla. Nejradikálnější řez do obvodu okresu však přinesla až první československá republika a s ní vznik tzv. Velké Prahy. Zákon z 6. února 1920 vstoupil sice v platnost až k 1. lednu 1922, ale pro smíchovskou okresní správu politickou (přejmenované okresní hejtmanství) znamenal ztrátu mnoha obcí: Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy (s osadami Klukovice a Zlíchov), Jinonice (s osadou Butovice), Košíře, Dolní Liboc (s osadou Horní Liboc), Motol, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín a Vokovice. Navíc z obce Velká Chuchle byla ku Praze připojena osada Malá Chuchle a z pravobřežní „enklávy“ zbraslavského okresu došlo k vyloučení části obce Modřan, zvané Zátiší. Nařízením vlády byla sice 1. ledna 1922 k politickému okresu Smíchov připojena obec Kunratice, nacházející se dosud v politickém okresu Královské Vinohrady, ale to byla velmi slabá kompenzace za utrpěné ztráty. Osud „velkého“ smíchovského okresu se pomalu chýlil ke konci. Smrtelnou ránu mu zasadilo vládní nařízení č. 222/1926 Sb., které k 1. červnu 1927 sloučilo dosavadní okresy Smíchov a Karlín do nového celku pod názvem Praha-venkov.

Jiří Boubín

Mapa, jíž je autor článku spoluautorem, převzata z: Historický atlas měst České republiky, svazek č. 24 – Praha-Smíchov: mapový list č. 43, Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., Praha 2013.

Suplementy s BCAA pro svalový objem a sílu.